Sebepoškožování

16. dubna 2016 v 16:19 | Lištička |  KECACÍ ČLÁNKY
Dneska budu mluvit na takové nemilé téma. To téma zní: Sebepoškozování. Mnoho lidí to odsuzuje a je proti tomu a je to teď celkem rozšířené téma. Takže, pokud chcete vědět můj názor čtěte dál.

-------------------------------------------------------------------------------------------
Pro lidi, kteří to dělají je to únik od té psychycké bolesti. Přestanou na ní myslet. Ale jen na chvíli, pak se to zase vrátí a oni to udělají znovu. Jen aby na pár sekund unikli od bolesti. Mají celé rucee pořezané jen kvůli pár sekundám.
lidi, co to děláte, copak chcete na vaší svatbě být zjizvení? Chcete mít památku na to jak jste se trápli. Chcete aby se vás vaše děti ptali co to máte na ruce?


Mám dvě kamrádky, které se řežou. Jedna je moje nejlepší kamarádka a druhá je holka co se mnou chodí do třídy a sedí se mnou v lavici. První říkejme Alice a druhé Tína.
S Tínou jsme se o tom bavili a ona řekla, že ona za to nemůže. Prý nemůže za to, že se řeže. Ale kdo za to může? Okolí.... No, jasně. Okolí tě donutilo se řezat? Jsme ti jako všichni řekli ať se řežeš? Ne, neřekli. To ty jsi vzala tu žiletku a řízla se.
Alice se řeže, protože ve sboru kam chodíme spolu, je učitel a ten na ní křičí. Má na to právo, protože se Alice zhoršila. Kvůli tomu se řeže.

Někteří lidé také dávají na facebook ty statusy, jak jsou neoblíbení a jak jsou nemilovaní a jak se trápí kvůli lásce. Jo, chápu jak je hrozné milovat někoho kdo o vás zájem nemá, ale jak by mohl mít o někoho kdo se řeže? Kdo ubližuje sám sobě.
Navíc lidé, kteří se řežou většinou mají kolem sebe lidi, kteří je mají rádi. Proč teda? Proč se trápíte kvůli někomu kdo je na vás hnusnej?

Copak vám je příjemné, pořád si stahovat rukávy aby někdo neviděl vaše pořezané ruce? Je vám příjemné si vymýšlet lži? Je? Nebo ne?

Pořád si stěžujete jak nejste šťstní, ale co děláte pro to abyste byli? Nic. Jen se utápíte v bolesti a padáte na dno. Nikdo vám nechce pomoci? Nechce, protože když nechcete ani vy jak vám má pomoci?


Sebepoškozování vám nepomůže. Určitě si přehrajte video.

To je všechno. Jaký názor na sebepoškozování máte vy? Papa
Lištička
 


Komentáře

1 Jordan Jordan | 16. dubna 2016 v 19:03 | Reagovat

Velice dobře napsaný článek. Řezání se nejsou černobílé fotky, trpící dívky, a krásný chlapec líbající vaše jizvy říkající, jak je dívka pořád krásná. Řezání se jsou hnusné jizvy a sprchy, které štípají.
Jestli se dvanáctiletá Alice řeže kvůli učiteli, potěš koště. Určitě musí hrozně duševně trpět. Pf.

2 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 16. dubna 2016 v 20:40 | Reagovat

Já s tímhle článkem souhlasím,  ale asi bych jenom neříkala jak je to špatné, ale snažila bych se zjistit přesně proč to dělají a pak jim prostě říct, jak si to budou později vyčítat a ať jdou třeba místo řezání ven. A jestli máš takové dvě kamarádky, tak jestli si nedají říct od tebe, tak bych jim doporučila navštívit psychologa nebo tak něco. Ale článek se ti moc povedl!  :)

3 Roxie Foxie Roxie Foxie | Web | 17. dubna 2016 v 8:04 | Reagovat

*počítá na prstech* Mám jednu kamarádku, co se řezala, dvě, o kterých vím, že to dělají pořád a i mě samotnou už i několikrát napadlo, že to udělám.
Ono jde o to, že za tím je neskutečná masa pocitů, hormonů a ponoukání. Já osobně jsem s tím málem začala kvůli depresi (KTERÁ BYLA DIAGNOSTIKOVANÁ PSYCHOLOGEM, NEŽ SE DO MĚ NĚKDO PUSTÍ, ŽE TO JENOM HRAJU) a tím, že jsem prostě měla pocit, že už na tom hůř být nemůžu. Když si však přečteš doktorské časopisy (což bych radila, než napíšeš takovýhle článek), zjistíš, že když se člověk řízne, tělo vypustí značné množství endorfinů, což jsou hormony způsobující dobrou náladu.
Někteří to také dělají proto, že sami sebe nenávidí. Ano, i v tomhle stádiu jsem byla (možná stále občasně jsem XD), ale oni už prostě nevidí jinou cestu. Mají pocit, že jejich pocity nikoho nezajímají, a už jsou z toho tak psychicky vyčerpaní a cítí se jako kus špinavého hadru, že už prostě nevidí jinou cestu. Abys to pochopila, musíš se do nich vžít. Deprese je tak neskutečně nechutný a odporný pocit, je to jako hnusný černý lepidlo, který se ti ovíjí kolem mozku a myšlenek, neskutečně tě to bolí a máš huť celý den jenom koukat do zdi a nic nedělat.
Nejjednodušší cesta ven není je ponoukat k tomu, aby s tím přestaly - takhle je akorát odradíš od jakékoholiv kontaktu s tvou osobou a přinutíš je postavit si kolem sebe emoční zábranu. Nejlepší je si s nimi prostě sednout a zeptat se, proč to dělají a aby ti popsaly pocity, které je k tomu nutí a celkově jak se cítí. Komunikace je to, co tyhle lidi potřebují - k řezání je nutí hlavně to, že mají pocit, že jsou všem ukradení a nikomu na nich nezáleží. Když budou mít pocit, že se o ně někdo zajímá, že mají někoho, komu se s tím problémem mohou svěřit kromě žiletky, obvykle to hodně pomáhá.
Samozřejmě, je tu i možnost psychologa, což je taky styl kontaktu. Z toho, co jsem zažila já, jsou psycholozi nejlepší lidi, co jsem kdy potkala a opravdu dokážou hodně dobře pomoct.
Takže rekapitulace - neříkej, že to nemají dělat, ale zeptej se jich na pocity.
Rox da Fox out!

4 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 8:48 | Reagovat

Z toho obrázku se mi obrací žaludek vzhůru nohama. K nám do třídy přišel tento rok jeden takový divný kluk. Vysoký,ušmudlaný a navíc smrdí. Jednou v angličtině si vytáhl z pouzdra nůž a chtěl se s ním zabít..tedy řekněme ze srandy, dělal, že si nůž napíchne do ruky. Dvě moje spolužačky to nahlásily učitelce, dostal poznámku a nůž musel schovat do kufříku...Nevím, co s ním je...Mám pocit, že je nějak duševně postižený, ale nebudu odsuzovat:( Je pravda, že to nepomůže, ale zase na druhou stranu....nikdy nevíš, proč se do toho ti lidé pouští, naznáš ty jejich pocity. Tobě se nikdy nestalo, že sis dala facku, abys se probrala. Je to normální a vlastně to i pomáhá, ale nesmí se to přehánět:)

5 Lištička Lištička | 17. dubna 2016 v 9:34 | Reagovat

[1]: Děkuji:)

[2]: Já vím, že lidem vážně nepomůže když jim řeknete, že se nemají řezat. Musí se jim pomoct, zeptat se jaké mají pocity.
Dík:)

[3]: To s těmi pocity já dělám. Vím, že by vážně nepomohlo jim říkat, ať toho nechají.
Tína je, ale velmi zvláštní člověk. Hodně věcí dělá aby si jí ostatní všimli a mezi to patří i to řezání.
Endorfiny se, ale uvolňují i při obětí. Je snad lepší si ubližovat abycho byli šťstní nebo jen obejmout bez zranění?

[4]: Já si myslím, že řezání normální teda není.
A mimochodem já taky byla v depresi a napadlo mě se řezat, ale nikdy jsem to neudělala.

6 Angella Angella | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 14:59 | Reagovat

Ano, máš pravdu že momentálně je toto téma rozšiřované a stále se to bohužel navyšuje. Já mám třeba fobii z krve, takže omdlívám třeba i po odběrech krve, ale znám také lidi, kteří se sebepoškozují. U nás ve třídě naštěstí nikdo takový není, ale jedna holka z vedlejší třídy si stále řeže nožem ruku a to kvůli jednomu klukovy, jelikož jí to prý řekl. To už podle mě není psychika, ale šílenství! :(

7 Roxanne Flamytail Roxanne Flamytail | 19. dubna 2016 v 6:30 | Reagovat

[5]: Nevím, jestli jsem předchozí komentář neformulovala špatně, ale pro většinu lidí není řezání rozhodnutí. Vím, že ti to může přijít jako hloupý argument, ale sebepožkozování NENÍ ROZHODNUTÍ. Není to tak, že by se rozhodly stejným způsobem, jako "Hm, dát si zmrzku, nebo nedát?", tohle je už hluboká psychóza, téměř závislost.
Jsou dva druhy sebepoškozování - jeden hlavně pro zajímavost a proto, že to dělají všichni ostatní, a druhý je ten záchvat psychózi, o které jsem mluvila nehoře. A ten druhý je mnohem, MNOHEM horší. Není to tak, že by si to lidé, co mají diagnostikovanou depresi vybírali a mohli s tím přestat lusknutím prstu - se bepoškozování je šílený kolotoč, ze kterého se dostává nesmírně, ale NESMÍRNĚ těžko. Je to jako bys umírala žízní a někdo ti před obličejem mával flaškou s vodou, ale ty víš, že se nesmíš napít, protože ta voda je jedovatá (bože, jak já neumím vymýšlet přirovnání). Oni se za to řezání sami nenávidí víc, než ty nenávidíš sebepožkozování, ale zároveň toho nemůžou nechat, protože se cítí ve slepé uličce a nevědí, co udělat.
Promiň, jetli teď budu ošklivá, ale diagnostikoval ti tu depresi někdo? Byla jsi za odborníkem? A byla to doopravdy deprese, nebo jenom depka? Cítila ses špatně jenom občas, nebo konstantně, celou dobu, co jsi byla vzhůru? Bez jediného pocitu štěsti? Protože tohle je deprese. A deprese a sebepoškozování jen tak nepřekonáš - je to mentální nemoc, stejná jako zlomená ruka, zápal plic či chřipka. Zaviňuje ji nedostatek chemikálií v mozku. Kdy už to lidi pochopí? Deprese není něco, co si vybereš - a přesto to tak všichni vnímaji.
A nakonec - koho obejmout, když tu nikdo není? Já osobně jsem se při depresi nepoškozovala snad jen proto, že jsem neměla žiletku samotnou. Jednou jsem se cítila tak hrozně, že jsem samu sebe pokousala, a to byl jeden z nejděsivějších zážitků, co jsem kdy zažila.
Není to tak jednoduché, jak to popisuješ - myslím, že to vidíš hodně černobíle. Ale myslím, že to pochopíš, jak budeš dospívat ^^ Tímhle komentářem jsem tě nechtěla urazit, jenom říct, že sebepoškozování je složitější, než to vypadá.

8 Týnuš Týnuš | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 19:46 | Reagovat

S řezáním je to tak, že těm lidem to pomáhá v tu danou chvíli, když jsou na dně... Nemůžeš to odsuzovat, když neví, jak se cítí. Tohle není kritika na tebe, já se taky neřežu, ale mám jednoho kamaráda, který, když mi to vysvětloval, vcítila jsem se do něj a tak nějak jsem ho pochopila...

9 Lištička Lištička | 28. dubna 2016 v 16:56 | Reagovat

[8]: Já to neodsuzuji...Já chápu, že jsou lidé na dně a mají depresi nebo tak, ale když říkají, že my můžeme za to, že se řežou nebo to dělají jen proto aby byli zajímaví, tak to nechápu.... Chápu, že 14ti leté dívky budou trápit kvůli klukovi, ale ve dvanácti?

[6]: :)

10 Týnuš Týnuš | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 19:35 | Reagovat

[9]: V pohodě, neber to jako negativní komentář, jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor :-).

11 Siginitou Siginitou | Web | 27. února 2017 v 12:55 | Reagovat

Znám to, mám s tímhle velké problémy. Nelíbí se mi to, nechci to dělat ale nedokážu si pomoci.
Vím že je to vše má věc, že mi to nepomůže a je to špatné. Proto se snažím s tím něco udělat, léčím se, ale zatím to moc nepomohlo.
Za jizvy které mám se stydím. Jenže problém je ten že když se pořežu tak v tu chvíli to nějak neovládám, nevnímám a pak když je po tom tak se za to strašně obviňuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama