JEDEN ROK+ SOUTĚŽ

26. května 2016 v 21:36 | Lori <3 |  DENÍK
Zdravím:)
Dneska to je přesně rok od toho co jsem se usadila v tomhle světě. V blogovém světě. Rok od toho co jsem zjistila co mě baví, rok od toho co jsem vás začala vítat u článků. Rok od toho co jsem začala dělat bláznivé designy, rok od toho co jsem potkala VÁS. Vás kamarády, kteří mne podporovali od začátku. Nemám vás ráda, já vás miluju!

Blog jsem si založila, protože jsem byla tak nějak v depresi a tak. No, a blog jsem si teda založila. nic jsem od toho nečekala. Nečekala jsem, že by na můj blog někdy někdo přišel a pak najednou ano. Začali jste mi psát komentáře a číst moje články byla jsem z toho nadšená. A tak to bylo.

Jsem tu už rok. Vy jste tu se mnou rok. A za ten rok jsme toho hodně zvládli. Já napsala 107 článků, vy mi dali 3 000 návštěv. Děkuju moc! M I L U J U V Á S !



Když slavíme ten rok, tak jsem se rozhodla udělat soutěž. Jde o to, že ode mne dostanete tři úkoly, každý musíte splnit do nějakého data. Já to pak zhodnotím a vydám jako článek. Takže pokud se chcete zůčastnit, tak to napište do kometáře. Můžeš se přihásit do 4.6. 2016.
Úkoly
  1. Napiš krátkou povídku. Max. 500 slov. ( do 10. 6.)
  2. Udělej úvodní obrázek pro článek na téma SEN. ( do 20. 6.)
  3. Udělej v této hře vílu jako královnu přírody. ( do 30. 6.)
Tak a to je všechno. ještě jednou děkuju! Pa<3
Lori <3
 


Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | 27. května 2016 v 14:14 | Reagovat

Gratuluji! A od kdy top list meris?  :-) Soutěže se nejspíš zúčastním. Snad to stihnu. :-) Takže se přihlašuju!  :-)

2 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 28. května 2016 v 7:40 | Reagovat

Moc ti gratuluji! Na tvém blogu na blogspot jsem se před pár měsíci dozvěděla, že se máš v plánu tam přestěhovat. Změnilo se něco? Jinak soutěže se nezúčastním, protože bych nejspíš nezvládla sepsat tu povídku. Jinak pěkný nápad!:)

3 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 28. května 2016 v 8:16 | Reagovat

Nebo víš, co? Já to zkusím!:D

4 delfínek delfínek | Web | 31. května 2016 v 17:32 | Reagovat

Účastním se!:)A gratuluji!:-D

5 Holubice Holubice | 1. června 2016 v 21:09 | Reagovat

Mhe, poslední dobou mnou cloumají podivné nápady. Zkusím to..

6 Holubice Holubice | 1. června 2016 v 21:52 | Reagovat

Doufám, že není problémem poslat to sem..

  Nohy se mi klepou zimou a dech, který se dere z polootevřených úst, začíná být čím dál tím víc hlasitější. Mám pocit, jako kdyby mě měl zimní vítr málem porazit, jako kdyby se mé již tak dost slabé tělo mělo spadnout na zem pokrytou malou vrstvou sněhu a ledu. Drkotám se v cárech starých hadrů, které mne jen tak tak zakrývají, takže kůže je celá pokrytá vstávajícími chloupky.
   Ženy přede mnou i za mnou, všechny se klepou stejně tak jako já. Jak by taky ne, vždyť je leden. Ženy s vyholenými hlavami, kruhy pod očima, vyhublým tělem a zapadlými oči čekají se mnou na konec jejich cesty.
   „Mám tě ráda,“ pípnu a nechám se obejmout Ewou. Její teplý dech mne zahřeje a milé zacházení trošku ukonejší. To ona se pro mne stala tady v táboře náhradní matkou, to ona se o mne starala jako o vlastní, to ona byla pro mne tady jedinou oporou a jedinou blízkou osobou.
   „Vždyť já tebe taky, zlatíčko,“ povzdechne si Ewa, z jejího hlasu ale poznám, že k breku nemá daleko. Opře si o mou vyholenou hlavu svou špičatou bradu a pevněji mne stiskne v náručí.
  „Halt! Halt!“ ze snění mě vyruší náhlý křik a hlasitý dupot. Muži v uniformách, kteří stojí narovnaní kolem nás s vysokou postavou náhle zamíří revolvery na ženu, která se náhle oddělila od zástupu a kamsi rozpačitě utíkala. Jedno stisknutí, jedna kulka, to vše stačí k tomu, aby se vyhublé tělo ženy skácelo na zem. Nikdo z žen, které tu pořád stojí živé, mrtvé nevěnují žádnou zvláštní pozornost. Byla jen další z miliónů židovek, které zemřela kulkou esesmana.
  „Kdy už tohle skončí?“ vzlyknu smutně v objetí Ewy. Všechno je pro mne zahalené do šedého stínu a do nosu mě stálé bije silný zápach, který panuje všude po táboře.
  „Brzy kuřátko, brzy,“ utěšuje mě Ewa líbezným hlasem líbajíc mne na čelo. Ani si neuvědomuji, že tyto polibky jsou mé poslední.
  „Budeš se mnou až do konce, že ano? Prosím, řekni, že mne budeš držet za ruku až do konce..!“ můj klidný a nevzrušující tón hlasu se změní na zoufalý a pomalu křičící, že se muži v uniformách rozhlíží po zástupu, kdo ruší klid před tím, než bude plynová komora připravená.
   „To víš že ano, slibuju,“ Ewa mě silně stiskne a mile pohladí po tváři. Cítím v ní tolik lásky, tolik soucitu a něhy, kterou jsem již dlouho nepoznala.
„Gehen, gehen, gehen!“ ozve se náhle škodolibý hlas esesmana, který na nás všechny bedlivě míří zbraní uchovávanou v koženém pouzdře. Všechny se pomalu rozejdeme směrem k plynové komoře, naší poslední zastávky před úplným osvobozujícím koncem. Ewa mne pořád tiskne k sobě, nespouštějíc mne z bedlivého dohledu. Najednou všechny ženy zastaví a se zkroušeným výrazem sledují esemany, jak otvírají dveře do plynové komory.
Naposledy se zahledím na oblohu, na oblohu, do které za chvíli vyletím a setkám se tam s matkou otcem. Vyletím tam společně s Ewou a dalšími ženami z tábora Osvětim..

7 Lori Chcocolate Lori Chcocolate | 1. června 2016 v 22:35 | Reagovat

[1]: Od Zaří 2015 takže to bude asi trochu víc než 3 tisíce návštěv. Super :)

[2]: Děkuju :*

[3]: Super :) na tvoje výtvory se těším:)

[4]: Děkuji :) Super :)

[5]: Děkuji:)

[6]: Není :)

8 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 2. června 2016 v 6:50 | Reagovat

[7]: Už jsem ti to poslala, tak doufám,že ti to na email doslo

9 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 11. června 2016 v 10:19 | Reagovat

Omlouvám se ale nestihla jsem to. Fakt promiň. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama